Bylo to dne 12. února - bitva o Thyris byla tak blízko, že jste tu atmosféru museli cítit na každém rohu. Královna rozhodla, že právě tento den vyšle svoji armádu na pomoc obleženému městu Thyris. Do armády se přihlásilo mnoho statečných mužů a žen. Mnoho válečníků se nechalo naverbovat, ale k verbířům přišli i hraničáři, bardové, kněží a další. Všichni tito odvážní dobrodruhové se po poledni onoho dne sešli před jižní branou. Všichni byli dychtiví boje a na rozkaz rytířů utvořili bojové oddíly - každý oddíl měl svou barvu pláště. Oddíl bílé barvy patřil mužům z Templářského řádu, kteří bojovali za svého Boha a naši královnu, oddíly zelené a modré barvy byly hlavními údernými oddíly armády, červený oddíl byl podpůrný a muži z oddílů barvy bordó a žluté byli k ruce téměř všude na bojišti. Jakmile se tyto oddíly zformovaly, a každý patřil do nějakého oddílu, bylo vybráno několik velitelů - z každého jeden. Tedy, armáda byla kompletní. Rytíř Svatopluk vydal pokyn strážným u můstku aby zvedli bránu a od první chvíle začal boj - nepřátelé padali jeden po druhém pod ranami hrdinů. Naneštěstí se oddíly nedržely pohromadě, a tak i na straně andorské armády docházelo ke ztrátám - mohou za to především horliví velitelé, kteří své oddíly hnaly příliš daleko od brány. Jak plynuly minuty armáda skutečně postupovala - kus dál od hradeb se ale postup zastavil - odpor byl tužší, než se čekalo. Stále na nás proudily velké zástupy monster - nejen skřetů, ale také kyklopů, trolů, zlobtů a další havěti. Značně nás to zdrželo, ale krok po kroku jsme se dostávali blíž k Thyrisu. Po dlouhých chvílich boje však dorazil rytíř královské armády se zprávou, že předměstí thyrisu musí být osvobozeno jako první - skřeti by nám mohli vpadnout do zad. Většina oddílů se tedy vydala k předměstí, kousek mimo náš původní směr. Z povzdálí jsme mohli sledovat, jaké davy skřetů byly v tomto lidském městě jako doma. Strhl se velký boj, který trval velmi dlouho - nakonec však padlo i poslední monstrum a my jsme mohli vyrazit přímo k městu Thyris. Odpor nepřátel už nebyl tak velký a tak jsme se dostali až k branám města. Místní bojovníci stále drželi město pod kontrolou a tak jsme zde našli odpočinek po dlouhých hodinách boje. Po několika chvílích zaslouženého odpočinku se všichni vydali k thyriské bance - tam nám poděkovali zástupce královny a poslední přeživší thyriský paladin. Z jejich řeči jsme pochopili, že náš boj ještě není u konce, protože bažiny na pobřeží byly stále v držení skřetů, a v lesích se jistě také skrývají jejich skupinky, které by nám mohli dost ublížit. Proto se ještě několik hrdinů rozhodlo strávit zbytek dnešního dne procházením kraje s mečem v ruce, likvidujíce poslední zbytky odporu. Já s částí žlutého oddílu jsme procházeli lesy podél cesty do Andoru, aby měl každý poutník volnou cestu. Každý z vás, kdo čte tuto knihu, najděte si v ní něco k poučení, abychom, až znovu nastane čas bojovat, dopadli stejně nebo lépe.
To jsou slova Borwena, ochránce přírody a zvěře.