- Volně přístupná lokace

Vysoké prastaré tisy zdobí místní mírumilovný hvozd. Mohutné dominanty působí mezi zelení jako hrdí strážci klidu a míru nad vším živým, co na jejich území roste a žije. Jen jeden jediný je ale jiný. Zdálky se na něm na první pohled hojně podepisuje do kmenu zakousnutý zub času. Na ten druhý, důkladnější, je víc než jasné, že není jediný.

Vzduch náhle rozvíří třepotající křidélka a dobrodruhovy oči mohou v němém úžasu sledovat drobné víly s andělskými tvářemi, jak z dětských pohádek. Éterické bytosti, pro jejichž kouzlo a krásu by nejeden dobrodruh rád položil život. Ve své sladké nevědomosti, za jak kratičký čas bude mít příležitost.

Jen co se na nebožákovu hlavu snesou první zrnka omamného vílího prachu, jeho mysl zastře mlha. Otupené smysly se smrsknou do jediné touhy – být tomu nevinnému úsměvu andělsky vypadající krvelačné bestie co nejblíž. Jako ovečka nevědomě kráčící na svou vlastní popravu, tak i zmámený dobrodruh vchází do chřtánu vlastní smrti. S úsměvem, s radostí… dotkne se přeci té éterické bytosti z pohádek. Kdo by mohl říct, že měl takové štěstí?

… do kroniky zaznamenal(a) Rynn