gminfo:svatba_enari_a_rallik
no way to compare when less than two revisions
Rozdíly
Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.
Předchozí verze | |||
— | gminfo:svatba_enari_a_rallik [2023/04/30 17:55] (aktuální) – upraveno mimo DokuWiki 127.0.0.1 | ||
---|---|---|---|
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
+ | **Příběh Enari a Rallika**\\ | ||
+ | \\ | ||
+ | Starý vypravěč se usadil ve stínu dubu. S úsměvem přehlédl houf dětí, které si posedaly okolo něj. Spokojeně pokýval hlavou, když mu nejstarší chlapec podal džbán mléka a krajíc ještě teplého chleba.\\ | ||
+ | „O čem chcete slyšet nejdříve? | ||
+ | Zpoza stromu vyšla dívka asi šestnáctiletá, | ||
+ | Stařec byl také jen muž, a tak polkl sousto, zapil ho mlékem a přes protesty capartů začal vyprávět o lásce. O tom, jak si jedna ztracená duše našla druhou, aby už nikdy nebyly ztracené.\\ | ||
+ | „Vy jste ještě moc malí, aby jste si to mohli pamatovat. Ale před mnoha lety, to byly ještě vaši prapraprarodiče v kolíbkách a cucali si palec na noze, byli tady všude skřeti. Země byla ve válce s příšerami chaosu a po celé zemi se pohybovaly skupiny ozbrojených mužů a žen, kteří s nimi bojovali.\\ | ||
+ | Byla však místa od skřetů již očištěná, | ||
+ | Naše elfka byla mladá, jen trochu zkušená stopařka. V lese vyhledávala zvěř, lovila ji a ve městě pak prodávala kůže a maso. Vedlo se jí docela dobře, na zimu měla vyhlídnutý domeček ve městě, kam se chtěla ukrýt do tepla zapáleného krbu. Musela ale šetřit peníze, aby jí vyzbylo na nájem. A mít peníze, to znamenalo lovit. Uhnula z pěšinky na jinou, která ji křížila, a mířila k lesnímu napajedlu, kde se často zdržovala nějaká zvěř. Začalo jemně sněžit, a tak si zčásti nasadila kapucu, ale jen tak, aby jí nepřekážela v rozhledu. Bohové byli marnotratní, | ||
+ | Vypravěč dramaticky zmlknul, věděl kdy posluchače napínat.\\ | ||
+ | „Za kmenem narazila na věc vpravdě podivnou – stopy několika lidí, vedoucí doslova odnikud! Směřovaly na palouk, kam mířila i ona. Byly to stopy pěti, šesti lidí, tu rozeznala kožené boty, tu těžkou stopu člověka oděného v brnění. Brnění v lese? Jak podivné, pomyslela si a opatrně stopy sledovala. Nebyly příliš staré, ale musela chvátat, aby nezmizely pod přívaly sněhu sypajícího se z oblohy.\\ | ||
+ | Na kraji palouku, kam všechny stopy směřovaly, | ||
+ | Elfka se už chtěla zvednout a mýtinu obejít, když si všimla, že pláň není prázdná!“ Mladá dívka, která vypravěči visela na rtech, se zděšeně nadechla. Stařec, spokojen sám se sebou, pokračoval ve vyprávění. „Sňala luk z ramene a založila šíp do tětivy. Od osamoceného vlka nelze čekat nikdy nic dobrého. Ve chvíli, kdy vykročila z úkrytu lesa na pláň, vykročila i ta chlupatá bestie. Žluté oči blýskaly nenávistí, | ||
+ | Vzduchem se nesli svištění letek šípů, vrčení a kňučení, bolestiplné skřeky a sténání. To poslední se ozývalo elfce pod nohama, takže si byla jista, že mladík žije. Naposledy natáhla luk a vypustila šíp. Kovový hrot si našel cestu skrz kůži a sval, mezi žebry, až do srdce. Útočící vlk klesl k zemi. Byl čas věnovat se zraněnému. Z vlčí kůže a větví vyrobila jednoduchý smyk, na kterém odtáhla zraněného k sobě do tábora. U jedné skály měla z plachty a mladých stromků zřízené provizorní obydlí. Uložila zraněného do kožešin a svlékla ho. Zapýřila se nad jeho nahotou, musela z něj však dostat to promoklé oblečení a ošetřit ho.\\ | ||
+ | Roztrhala svou robu na obvazy a ošetřila jeho rány. Nejhorší byla rána na hlavě, krvácela a kost pod ní svítila neslušnou bělobou. Zakryla ji kusem látky, přikryla mladíka dvěma kožešinami a pohladila ho po hlavě. Drobný úsměv se zachvěl na její tváři.“ Stařec umlknul. Jeho oči se upíraly přes náves do dálky. Když mlčel už příliš dlouho na to, aby to byla dramatická pauza ve vyprávění, | ||
+ | „Elfka byla štístko, Matka Příroda snad musela vést její ruce při léčení jednoho z jejích stvoření, protože mladík se nakonec probral. Slabý jako štěně, v hlavou až na obludnou bolest prázdnou. Nepamatoval si vůbec nic, ani to jak se jmenuje. Zůstal s elfkou ještě pár týdnů v lese, pomáhal jí lovit a pomalu zase nabíral sílu. Když s pomocí jejího přítele odstěhovali kůže a maso do města, bylo samozřejmostí že se nastěhoval k ní do domečku. Nedovedli si představit, | ||
+ | Její těhotenství vyšlo najevo až poté, co si zařídili svatbu. A že to byla svatba veliká! Obřad se konal v Lewanu, v háji pod obrovským stromem, jehož větve tiše ševelili ve večerním vánku a žehnaly mladým snoubencům. Jarní soumrak padl na svatebčany, | ||
+ | Mno a ti dva... Ti spolu žili ve velkém domě, ve kterém vychovávali i své dítě, které se po svatbě narodilo. Ale to už je jiný příběh, | ||
gminfo/svatba_enari_a_rallik.txt · Poslední úprava: 2023/04/30 17:55 autor: 127.0.0.1