Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


gminfo:svatba_garroth_a_sarlota

Garroth a Šarlota


Jak jsem ji poznal…

Je to již dlouhý čas zpátky, kdy jsem jí poprvé uviděl. Ale ten den si pamatuji, jako by se to stalo včera. Následoval jsem tenkrát společenství říkající si Aurea Leonis. V praxi to znamenalo poslouchat šílené rozmary Jindry, ale to je jiný příběh. U Thyriského portálu tenkrát seděla mladá elfka, oblečená v prostých šatech, avšak i přes ně byla vidět její krásná postava. Šlachovité pevné tělo, dlouhé vlasy se kterými si pohrával teplý Thyrský vítr a rozpustilý výraz ve tváři. Ale to co mě na ní opravdu zaujalo byla ta aura, která se kolem ní nesla. Nebyla silná, jen náznak, ale byla rudá jako krev. Přesně taková jakou mají přívrženci Khainova kultu a praví věřící. Přisedl jsem k ní, dal se s ní do řeči a snažil se zjistit co je zač. Byla tenkrát ještě taková plachá a nedostupná. Znáte to ale, slovo dalo slovo a za nedlouho se z nás stali přátelé. Toulali jsme se společně divočinou, pátrali po pokladech ve starých kobkách a jeskyních. Bylo-li potřeba, bojovali jsme bok po boku. Vždy jsem ji kryl svým štítem, a ona mi kryla záda. Když bylo nejhůř, vypravila se do města a sehnala vše potřebné. Zdarma, jestli chápete. Netrvalo dlouho a následovala mne do Leonis, což byla chyba, neboť jsem jí krátce poté opustil a našel své místo v Krvavé Legii. Dlouho jsem ji pak neviděl. Naše cesty se na čas rozdělily, oba jsme bojovali za svou věc a postupně sílili. Ale Khaine tomu chtěl a svedl nás zase dohromady. Bylo tomu při mé výpravě do jedné z neprobádaných kobek. Já a moji druhové jsme tam padli do léčky nastražené zloději a vrahy, kteří se tam skrývali. Bojovali jsme statečně, spoustu jich zabili, ale početní převaha si na nás vybírala krutou daň. A když už jsem byl přesvědčen o tom, že dnes je ten den, co předstoupím před Khainův trůn. Zjevila se ona! Zahalena krvavou aurou, vtrhla se svým kopím nepřátelům do zad a začala rozsévat zkázu v jejich řadách. Tedy spíše houfech. Třeskot zbraní, přehlušil řev a jekot umírajících, kteří umírali na otravu, krvácení z hlubokých ran nebo prostě jen na probodnutí, nějakého životně důležitého orgánu. Povzbuzeni její příchodem, zdvojnásobili jsme úsilí a rychle pobili zmatené nepřátele. Tehdy, když jsem jí viděl stát na hromadě těl, celou od krve a prachu s kopím v ruce. Tehdy jsem si to uvědomil. Je požehnaná Pánem Vražd. Pak už to mělo rychlý spád. Věděl jsem, že ona je ta jediná, které na Andarii mohu věřit. Že touží po krvi, bohatství a slávě stejně jako já. A ten potenciál co má! Přidala se pak i ke Krvavé Legii, ale stejně jsme nejvíce času trávili spolu jen sami dva. Šli jsme od výpravy k výpravě. Bohatli a stále sílili. Tam kde ostatní končili, my pokračovali. Protože my chceme víc! Stále víc a nic nám není dost! Síla, moc a bohatství, po tom prahnou naše duše a dáme to vědět celému světu! Společně. Založíme rod, který se stane nesmrtelný. Bardové o něm budou zpívat ještě eony po naší smrti. Vnuci, vnuků, našich vnuků si stále budou pamatovat jména Garroth a Šarlota… a hrdě ponesou jméno našeho rodu.


Jak jsem ho poznala…

Když jsem opustila rodiče, zařekla jsem se, že si už nikdy nová pouta nevytvořím.
Toužila jsem po tom být jiná, proto jsem utekla. Nevěřila jsem ani sama v sebe, všichni mě totiž zradili. Chtěla jsem co nejdál od země, odtrhnout se od vzpomínek. A tak jsem se dostala až do Andarie. Zažila jsem zde mnoho útrap a ne vždy se úplně dařilo. Snažila jsem se žít jinak. Rvala jsem si vlasy z hlavy skoro každý den, protože jsem se nenáviděla. Avšak, jak se říká, všechno má svůj smysl. A já tu našla svoje opravdové štěstí. Už si ani nevzpomínám na naše první setkání, ale taková jsem já. Byl to Garroth, kdo mi ukázal, že cesta kterou se vydávám není správná. Nebyla jsem v Leonis šťastná, ne bez něho! A díky němu jsem procitla a zjistila, že se už nemusím trápit. Že moje duše není zkažená, že si nemusím rvát vlasy. Přidala jsem k němu ke Krvavé legii. Spolu jsme bojovali a užívali si život jak nejvíce jsme mohli. Konečně jsem žila svůj život. Zamiloval se do mého já, do mého právého já. A proto chci spoustat svůj život s jeho životem. Nadosmrti o něj nesmím přijít!
Tak dvě bytosti ze dvou různých světů našly v novém světě spřízněnou duši. Nechť celá Andarie ví, že druchii Garroth a elfka Šarlota, spojují tyto dvě rasy a rozhodli se kráčet bok po boku, jako zakladatelé rodu „Jméno rodu“. Nechť je jim budoucnost milosrdná.

gminfo/svatba_garroth_a_sarlota.txt · Poslední úprava: 2023/04/30 17:55 autor: 127.0.0.1