Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


info:clovek

Toto je starší verze dokumentu!


Zrození Athona a jeho lidu

clovek

Oheň, nestálý, náladový živel jak sama jeho podstata. Stravuje vše, co mu podlehne. Po něm zůstává jen popel. Dotknout se ohně znamená dát mu část sebe. Oheň se rychle rodí a rychle umírá. Rozpíná se, pohlcuje vše, co může. Ale dává i teplo a světlo, dvě věci, které znamenají život. A v život se jednou probudil i sám oheň. Ze začátku byl beztvarý a ve svých cestách po světě hledal tvar, který by se mu zalíbil. Našel ho na chladném severu, když viděl osamělého barbarského válečníka klopýtajícího sněhem. Svým světlem a teplem ho okouzlil a potom i pohltil. Získal tvar, tvar vysokého muže širokých ramen. V jeho očích se mihotaly plameny, ze kterých byl stvořen. Tak kráčel zemí oheň, který měl tvar. Žádný oděv na něm nevydržel, aniž by vzplál a tak kráčel nahý. Procházel hlubokými lesy obývanými elfy a nechával se okouzlovat jejich moudrostí. Procházel po pláních severu a nechával se unášet silou barbarských mužů. Jednoho dne začal závidět. Záviděl bohyni lesů její elfy, moudré a krásné. Záviděl jí tu schopnost stvořit život. Záviděl bohu hor barbary a jejich sílu. Zatoužil po vlastním národě, po někom, kdo by se mu podobal a kdo by ho uctíval. Nakácel mnoho stromů a nanosil mnoho kamenů. Z kamenů postavil dvě ohniště a v každém zapálil veliký oheň. Ten rostl a plápolal a bůh stál u nich a zavřel oči. Ve svých představách formoval těla muže a ženy. Aby měli sílu barbarů a krásu elfů. Aby jejich oči vyjadřovaly chytrost a problikával v nich oheň skrytý v jejich tělech. Chtěl je dokonalé. Silnější než barbary, ale zároveň moudřejší a hbitější než elfy. Plameny nad ohništi po chvíli začaly nabírat tvary ženské a mužské postavy. Trvalo to dlouho než dosáhly dokonalosti. Potom oheň uhasl a jen dvě nahé postavy stály před svým stvořitelem. Bůh si je spokojeně prohlížel. Jeho dílo bylo dokonalé! Avšak co to? Najednou z nebe začaly padat kapky vody. Déšť. Vyděšený bůh hleděl na své děti, na kterých začal hasnout žár ohně. Po chvíli už žádné plamínky ohně neprobleskovaly kůží. Muž a žena se rozechvěli chladem a začali se tisknout k sobě. Byly jen stvoření ohně a ne oheň samotný jako jejich stvořitel. Jemu voda nic nedělala. Ani nestíhala dopadnout na jeho kůži. Vypařila se. Nešťastný bůh si prohlížel dva tvory, kteří kdysi byli stvořeními čistého ohně. Nyní tam stáli, chvěli se zimou a bojácně hleděli na svého boha jako by čekali každým okamžikem smrtící ránu. Nepřišla. Nepřišla ani za další chvíli. Pomalu se přestávali bát. Po chvíli se muž osmělil a pronesl tichým hlasem: „Kdo jsme?“ Stále držel v náruči ženu. „Vy, vy jste lidé. Měli jste být stvoření ohně, ale ta voda,“ zahrozil bůh směrem k nebi „ta voda zchladila váš žár. Věřím však, že alespoň část ohně zůstala uvnitř vás. Že vám dá sílu barbarů pokud ji v sobě probudíte. Že probudí moudrost elfů, když ji v sobě naleznete. Ale to hledání vás bude stát pot a krev. Vaši krev a dřinu. Ale je to malá cena za to, že se můžete vyrovnat elfům v moudrosti a barbarům v síle. Možná, možná že se můžete stát vládci světa, jak jsem si přál. Ale musíte sami chtít. Musíte chtít získat moc, kterou vám nabízím. Ale teď… běžte a žijte jak umíte. Mějte děti mé a učte se.“ S těmito slovy stvořitel sklopil oči k zemi a odešel. Dal svým dětem dar ohně. Ohně, který jim pomáhal být silnější. Ohně, který jim dal teplo a světlo, který jim dal život.

info/clovek.1485997754.txt.gz · Poslední úprava: 2023/04/30 17:55 (upraveno mimo DokuWiki)