Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


info:doupe_nekromanta

Toto je starší verze dokumentu!


Doupě nekromanta (Prokletá země)

- Středně dlouhý dungeon

„Enal natrah, urtwas betchan, dochi eldi enwe“ „Enal natrah, urtwas betchan, dochi eldi enwe“.
Temnou chodbou se nese tichý hlas. Zlý, chladný, bezkrevný, bezcitný. Mrtvolný. Monotónní zaříkávání narušuje ticho, které panuje v rozlehlé místnosti, dokud se hlas line. To ticho ruší již jen prskání planoucích pochodní. A …. jakési temné skučení, a šouravé kroky občas zaznívající z vedlejší místnosti.
Za kamenným stolem na židli sedí nevysoký muž oděný v černé róbě s pláštěm. Před sebou má na stole grimoár s podivnými znaky a psaný pro většinu lidí, elfů či barbarů neznámým a nesrozumitelným jazykem. Obličej mu lemuje šedivý, na pár místech prořídlý plnovous, v obličeji vynikají černé, jako hluboká studna temné a studené oči.
Ty temné, studené oči nyní hledí na nebožáka na kolenou, který klečí na zemi před gilotinou potřísněnou krví. Vězeň. Má ruce spoutané za zády. Nevnímá, kde je, nevnímá, co se s ním děje. Netuší, co ho čeká, mozek má otupený drogou, aby se nevzpíral svému osudu. Nevnímá, že ho drží dvě malé, černé, v hábitech zahalené postavy. Sluhové a přisluhovači temného pána. Ubožák neví, že vypršel jeho čas na tomto světě.
Muž ukázal velitelsky paží směrem na gilotinu. Slova vzývání temných sil mu přitom plynou ze rtů. Černé postavy dovlekly vězně, který se ani nevzpírá, před gilotinu, zaklesly jeho hlavu do dřevěného podstavce. Ostří se ve svitu svic matně blyští. Muž nepřestává zaříkávat, slova nyní plynou rychleji z jeho rtů. Najednou mávl rukou, jedna z černých postav trhla provazem držícím ostří gilotiny nahoře. Ostří zasvištělo, sjelo dolů a hlava nešťastníka zaduněla na zemi. Čerstvá horká krev zbrotila podstavec gilotiny, již beztak černý zaschlou krví. Muž nepřestává v zaříkání, na čele mu vystupuje pot. A bezhlavé tělo sebou najednou škubne, do té doby bezvládné ruce uchopily okraje gilotiny. Muž se sebejistě usmívá, zatímco bezhlavé tělo pomalu vstává. Muž si prohlíží své poslední dílo. „Další služebník do mé armády“ pomyslí si. Poté velitelsky ukáže paží do vedlejší místnosti. Bezhlavá postava bez odporu odchází udaným směrem. A tam…tam se připojuje k několik dalším podobným tvorům. Stvořeným již dříve. Tvorům, kteří také bývali dříve živými bytostmi. Nyní jsou z nich služebníci nekromanta, pána hradu Khemi.

Nikdo neví odkud se zjevil. Nikdo neví odkud pochází. Nikdo neví, proč přišel. Nikdo nezaregistroval jeho příchod …. dokud … dokud se v okolí údolí nezačaly objevovat nemrtvé stvůry. Dokud poutníci nezačali nacházet roztrhaná těla podél cest v té zapadlé části Andarie. Dokud lovci nezačali nacházet mrtvá těla, některá vypadající jen jako napnutá kůže na kostech. Dokud nezačali tajemně mizet pocestní z cest. Dokud se neprobudili do té doby spící mrtví na hřbitovech.
Zabral zpustlý hrad v malém zapadlém údolí, kolem něj vztyčil pavučinu kouzel, pastí a ochranných bariér. Obklopil se svými oddanými služebníky s černým srdcem a ve svém temném nitru nese zlobu a nenávist vůči všemu živému. Ti, kdož do jeho doupěte vstoupí, ti kteří jsou do jeho doupěte odvlečeni, ti se již nevrací.

Najde se odvážný hrdina, který zastaví plíživé zlo? Takový, který pronikne nástrahami nekromantova doupěte a nestane se přitom jeho dalším služebníkem? Ale..jak zničit a zabít to, co na první pohled zabít nejde? To co je…již samo mrtvé?……….
„Enal natrah, urtwas betchan, dochi eldi enwe“ „Enal natrah, urtwas betchan, dochi eldi enwe“…..

… do kroniky zaznamenal(a) Fleder

obrazek

info/doupe_nekromanta.1477499780.txt.gz · Poslední úprava: 2023/04/30 17:55 (upraveno mimo DokuWiki)