Andaria

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
====== Questy ======

Zde se nachází krátky popis prozatím známých a objevených questů. Kromě níže uvedených questů, můžete ve hře narazit i na [[info:drobne_questy|drobné questy]].

===== Pořádná pitka =====
//- Série na sebe navazujících lehkých miniQ určených zejména pro začínající hráče//

Oblečení z temné látky a hedvábí.  Ruce jemné, bez mozolů. Zvyklé nepracovat. Vousy i vlasy pečlivě střižené podle poslední módy. Co by tak někomu, kdo má kapsy plné zlatek, mohlo chybět?

Mne si prsty spánky. Vypadá unaveně a nešťastně. „To je průšvih, to je průšvih,“ lamentuje a přechází po andorském náměstí sem a tam. Občas zastaví u kašny, opře se o ni dlaněmi a koukne na svůj odraz ve vodní hladině. „Mizera! Prý zástava! Přijď zítra s penězi, vrátím ti to!“ Vykřikuje nesrozumitelně zrzek ve vlastním monologu. Nikdo z procházejících se ho ale zatím nevšímá.

----

===== Vzkaz v lahvi =====
//- Qsérie pro pokročilejší hráče//

{{:gminfo:vzkaz_v_lahvi.png?250 |}}Holohlavý muž seděl na podlaze polorozbořené věže. Roztřesenou rukou psal krátký vzkaz zbytečkem inkoustu. Ve tváři se mu zračil strach smíšený s touhou po poznání. Věděl, že nevydrží čekat. Mohly to být měsíce. Tolik času přeci neměl. Anebo nechtěl mít? 
Netrpělivě  foukal na těch pár řádků, aby inkoust pořádně zaschnul a nerozmazal se. Svitek svinul a strčil do lahve. Místo korku použil kus opracované větve. Zhluboka se nadechl, napřáhl a během chvíle hleděl, jak jeho vzkaz unáší proud.
Dodal si odvahy a vydal se na průzkum nebezpečného území, kde očekával oživení legendy.

Vodní hladina vyvrhla lahev se vzkazem do zlatavého písku po několika týdnech. Objeví ji někdo?

----

===== Nespokojený kovář =====
//- Qsérie pro pokročilejší hráče, nutný rozehraný či splněný quest "Vzkaz v lahvi"//

{{:gminfo:blacksmith.jpeg?300 |}}Sněhové vločky se v místě nikdy nekončící zimy líně snášely na střechy dřevěnných stánků. Zakrývaly vše, co před nimi nemohlo či nestihlo uniknout. Vplétaly se i do ryšavých vousů statného polonahého muže, kde se vinou blízké výhně měnily v kapičky vody a dodávaly tak jeho vousu lesk. Při každém nápřahu kladivem se na jeho paži vyrýsovalo pevné svalstvo. 

Scenérie jako z romantické knihy či plátna malíře s křehkou a uměleckou duší. Nejeden by byl náhle přepadem rozněžnělostí, kdyby… “Vodpad, vodpad, vodpad!” nebylo náhle vše zničeno vzteklými nadávkami zrzavého kováře. Agresivní údery kladivem jen podtrhovaly jeho mizernou náladu. Nezřídka kdy se navíc proletělo k zemi, kde pod tíhou hodu zanechalo nemalou díru. Těžko říct, zdali se najde vůbec odvážlivec, kdo se k rozezlenému muži odváží přiblížit.

//Odměny:\\
Magický buben na 5 použití: obranná odměna (forma usmíření, dočasná změna red karmy na šedou u npc na obrazovce)\\
Medvědí pálenka 5 ks: útočná odměna - Morf do černého medvěda s mnohem silnějšími staty (stejný princip jako u hraničářových proměn)//

----


===== Nejlepší TEURK =====
//- Qsérie pro pokročilé hráče, nutné dokončené questy "Vzkaz v lahvi" a "Nespokojený kovář"//

{{:gminfo:rebel8_dark_blue_glowing_runes_on_the_ground_surrounded_with_fo_acc2bd73-0528-4b40-b58b-d77cc42e4906.png?280 |}}Bez mrknutí oka sledovala křišťálové sklo své věštecké koule. V pomalém tempu svými dlaněmi kopírovala její obliny. Bzukot včel z nedalekého včelína ženu s havraními vlasy a se zjevnou oblibou v křiklavých barvách mohl jen těžko vyrušit. Působila jako v transu. Dokud náhle nevykřikla a neodskočila od věštecké koule tak, že botou vykoplo drn trávy.

//"Jaj, dilino! Amen savoren akana chudena! Ča vareko baro zoralo šaj amen šegetinel!"// Ulevila si nadávkami na toho neschopného břídila, kvůli kterému celému andarijskému lidstvu hrozilo, že se stane loveckou kořistí a kvůli kterému je potřeba rychle najít nějakého schopného hrdinu. Úlek vystřídalo zamyšlení. Jedna myšlenka vystřídala druhou... kde ho vzít. A co by z toho mohla mít.

V hlavě si připomínala obrázek z koule. Muže v nafialovělém hávu, který se vinou své neschopnosti a blížící se katastrofy hroutil blízko kamenného oltáře.

[[Zde lze zavzpomínat na všechny padlé|Kniha padlých]] 

----
//NonRP info: Odlog na místě finálního souboje je zakázán. Systémově je odlog trestán.//



===== Dárek k narozeninám =====

{{:gminfo:present.png?200 |}}Zima byla poražena a léto se ujalo vlády. Lesem se plíží menší postava. Její kroky jsou již pomalé. Zastaví se u velkého stromu a vysíleně se sesune zemi. Z vaku vytáhne láhev s vodou a napije se. Po chvíli odpočinku se rozhodne na tomto místě utábořit. Sestavi si provizorní příbytek.

Po odpočinku se vydal na průzkum místa. Narazil na cestu a vydal se po ní. Za nějakou chvíli natrefil na pár domů. Avšak pokračoval v cestě. Došel ke kamenné budově, kde se uprostřed místnosti nacházel velký opracovaný kámen, na kterém bylo vyryto "Lewan". Jaká škoda, že jem nikoho nepotkal, myslel si.

Vrátil se ke svému dočasnému příbytku, pro případ, že jej někdo našel a chtěl mu pomoci.
----

===== Elixir mládí =====

{{:gminfo:elixir_mladi.png?200 |}}Po havantském molu šel muž. Na tom by nebylo nic zvláštního, vždyť tímto místem denně projde několik mužů, ale na tomhle muži bylo něco zvláštního. Sice jste ho tam ještě nikdy neviděli, ale přísahali byste, že ho znáte. No jistě, vždyť je to zdejší alchymista, podivín k pohledání, o němž kolují světem všelijaké historky staré již několik set let. Co je to za nesmysl? Jak o někom mohou kolovat tak staré historky? To není možné. A nebo že by přeci? On vlastně tento člověk slibuje odměnu tomu, kdo mu přinese nějaký lektvar, že by to mělo souvislost s tím jeho věkem? Ale ne, bude to nesmysl. Určitě to nebyl on a ty historky jsou falešné. Určitě. O tom není sporu. Nikdo tak starý přeci neexistuje, to dá rozum. A nebo že by ano?
----

===== Hubená pastýřka =====


{{:gminfo:pasacka.png?200 |}}Žena s pastýřskou holí v ruce mi prozradila, že kvůli špatnému počasí a častým nájezdům lapků jsou letos prasata málo vypasená, a že jí to přinese velké ekonomické problémy. Proto mě poprosila, jestli bych jí nepomohl a nepřinesl nějaké to …… no jo, ale co? To už jsem asi zapomněl.
----
===== Lektvar lásky =====

{{:gminfo:love_potion.png?200 |}}"Jak jen to udělat, aby se do mě zamiloval?"

Každý má svoji vysněnou lásku, stejně tak i Kamila. I přes varování svých přátel, chce na svého milého použít kouzelný lektvar. Když jej dotyčná osoba vypije, tak do prvního člověka, kterého uvidí, po dopití, se zamiluje. Najde se odvážlivec, co Kamile pomůže sehnat potřebné ingredience?
----

===== Lord Valgrim =====

Ctižádostivý mladík Valgrim se jednoho dne přihlásil do andorské stráže, protože chtěl pomáhat tomuto městu v boji proti kriminálníkům a zlu všeobecně. Postupem času se velmi zlepšoval ve svých schopnostech, začal postupovat a jeho kariéra nabrala jasný směr. Dnes je z něj velitel stráží a od královny dostal titul lord. Jeho hlavním posláním se stalo přesvědčovat nové dobrodruhy, aby šli ničit zlo bující pod městem v jeho rozsáhlém labyrintu stok. Jednoho dne krátce po povýšení na kapitána stráží, se mu totiž ve stokách smrtelně nakazila jeho dcerka. Svědci vypovídali, že ji při hraní s ostatními dětmi napadlo několik slizkých skvrn, které děti původně považovaly za dekorace, a chudáka holčičku ošklivě poleptaly a ta pak doma po necelém týdnu marné léčby tomuto zranění podlehla. Lord Valgrim je od té doby velmi skleslý a nabízí odměnu tomu, kdo mu přinese mozek celé té slizí bandy, teď konkrétně mozek slizí matky, kterou on sám považuje za prapůvod všeho zla ve stokách. Ale zasvěcení vědí, že slizí matka je jen nastrčenou figurínou a že zlo má kořeny někde mnohem hlouběji...

Poznámka: pro ukončení questu a předání mozku řekněte Valgrimovi místo pozdravu Ahoj jen slovo MOZEK.
----

===== Nalitej pirát =====

V Andorské hospodě sedí námořník. Z jeho kapsy čouhá kousek nějakého pergamenu. Co by to mohlo být?
----

===== Rolník na zvířecí farmě =====

Zvířata převzala kontrolu nad chodem jedné farmy a chudáka rolníka vykořisťují a nutí ho pro ně pracovat. On už je ale na pokraji svých sil, a tak prosí všechny kolemjdoucí, jestli by mu nedonesli nějaké to krmivo pro krutá zvířata.
----

===== Rybář =====

Mezi lidem se povídá, že je tu nějaký zmatený rybář a vykládá něco o pirátech, kteří mu ukradli prut a on teď nabízí odměnu tomu, kdo mu prut přinese zpět. Avšak nikdo netuší, či je to pravda a nebo vtipná léčka na důvěřivce a snílky.
----

===== Sběratel hůlek =====

Podivný šedovlasý muž má velkou zálibu ve sběratelství kouzelných hůlek. Pomůžeš mu zkompletovat jeho sbírku a dokončit tak jeho mnohaletou práci? Má to ale háček. Skupinka chlápků v róbách tohoto muže považuje za svatého a nechce k němu nikoho vpustit.
----

===== Stará Kořenářka =====

Kdesi na tržišti v jednom městě na Andarii..

"Teta, viděla jste teď někdy starou Bertu?" povidá jedna babka druhé.\\
"Neviděla, neviděla, teta. Zase pobíhá nekde po lesích?" odpověděla druhá.\\
"Ze si už nedá pokoj, skoro nevidí, špatně slyší, ale prý pořád hledá to samé. A stále nic" na to povídá první babka.\\
 "Měla by už sedět u krbu a chovat na klíně vnoučata. Takhle ještě někam spadne nebo jí vlk sežere a kdo jí kde najde? A ještě kvuli takové hlouposti. " durdí se druhá babka.\\
 "No bať, bať teta, moje slova, moje slova..." na to zas ta první.
 A mluvily a mluvily a Berta se stále nevracela. Kdo ví, kde teď je a zda to, co hledá najde...
----

===== Tábor dřevorubců =====

V táboře dřevorubců došlo k nehodě, kdy padající strom pochroumal dva dřevaře. A jejich předák Tonda potřebuje nasekat ještě hodně dřeva, aby splnil zakázku. A čas ho tlačí, sám všechno nestihne. Chvíli sedí na pařezu a vzdychá, chvíli netrpělivě přechází táborem. Snad se mu jeho parťáci brzo uzdraví nebo....?
----

===== Tajemná knihovna =====

Přístavní hospodou se nesla hádka dvou mužů.

"...je to pravda, viděl jsem to!" křičel mladší z mužů mávaje při tom rukama.\\
"To není možné, nevěřím, že by ten štít udělal to co tvrdíš" zakroutil hlavou druhý muž.\\
"Je to možné" vložil se do rozhovoru starší mág sedící u vedlejšího stolu "existuje historka, která vypráví o velmi silném artefaktu, o ohnivém štítu..."\\
"Můžete nám ji říct?" mladší z mužů ho nenechal ani domluvit.\\
"Zajisté, ale není to moc zajímavé" usmál se mág, napil se z poháru ležícího na stole a odkašlal si.\\
"Podle téhle historky kdysi vlastnil zdejší šlechtic ohnivý štít. Nikdo nezná původ štítu. Prý se jen tak objevil. Šlechtic s ním vyhrál několik bitev, nemálo soubojů a propil na jeho sílu mnoho sudů. Jak to tak bývá když se někdo něčím moc chlubí, jednoho dne štít zmizel. Někdo tvrdí, že se proste vypařil, ale pravděpodobnější je, že byl ukraden. Jedni tvrdí, že ho ukradl tajemný rytíř a odvezl si ho na svůj hrad. Jiní zas že mág, který měl za úkol prostudovat jeho sílu, se sbalil i se štítem a odplul kamsi na moře hledat další artefakty."\\
"Artefakty," pronesl se zasněným výrazem mladší z dvojice "ony opravdu existuji?"\\
"Jistě" usmál se mág a nenápadným gestem přejel po prstenu na levé ruce.\\
----

===== Zakázka pro Královnu =====

Jedna obchodnice má důležitou a spěšnou zakázku pro Královnu, ale nemá dostatek surovin. Naopak má dostatek stříbrňáků a hodlá jimi odměnit každého, kdo jí požadovaný materiál přinese. Jaký materiál chce? Na to se budete muset zeptat jí!
----

===== Zlý pán =====

"Jedna, dvě, tři ..." chlapec, který hlídá ovečky se nemůže dopočítat deseti ovcí. "Určitě dostanu bití od pána. A ten má taaaaak velkou hůůůl. " Po tvářích se mu začínají kutálet slzy jako hrachy.

Pomůže mu někdo?
----

===== Ztracená dívka =====

Jedním městem chodí sem a tam mladik v červeném klouboučku. Jako by něco nebo někoho hledal. Dříve jej místní často spatřili ruku v ruce se sličnou dívkou..ale ted chodí mladík už několik dní sám. A tváří se, jako tělo bez duše, jakoby pro něj život již skončil. Kam se jeho milá poděla, to ví jen on sám. Nebo neví..?
----

===== Kouzelný kolovrat =====

„Jsem z rodu de Fénů!“ vřískala mladá šlechtična na roztřesené švadlenky, „nebudu nosit šaty stříbrem a zlatem prošívané! Chci něco nového! Něco, co mě je dostatečně hodno!“ Švihla bohatě prošívanými šaty o zem a demonstrativně na ně šlápla podpatečkem. „Jestli mi do tří dnů nedonesete něco… něco…“ Josefína teatrálně rozhodila ručkama a nakonec vztekle štěkla, „nového! Tak vás nechám předhodit hladovým psům!“

Jak slíbila, tak se i stalo. Třetího dne byly všechny hradní švadlenky předhozeny psům. Josefína se s uspokojením dívala, jak zaživa trhají jejich mladé maso, jak nevinné dívky křičí bolestí a strachem. „Od zítřejšího dne budou na hrad přivedeny všechny švadleny z okolí!" rozkázala panovačně, „všechny stihne stejný osud, dokud nesplníte mé přání!“

Dny ubíhaly a mladých děvčat ubývalo. A marnivá šlechtična stále nebyla spokojená. Její pokoje byly zaplaveny krajkovými šaty rozličných barev a druhů, vysázenými drahokamy, drahými nitěmi, ale stále jí to bylo málo. Stále neměla nic výjimečného.

Teprve až po pár měsících a po litrech zbytečně prolité krve se lid konečně vzbouřil. Vyhledal dva nejschopnější alchymisty a mocného čaroděje. S příslibem jakékoli odměny je lid prosil o učinění přítrže jejího brutálního a marnivého řádění. Souhlasili.

Společnými silami vdechli život prazvláštnímu kolovratu. Zářil zlatavou barvou a lákal nejen svým oslnivým vzhledem, ale i magickou silou, která v něm tepala. Donesli kolovrátek na hrad a s hranou pokorou se sklonili před Josefínou. „Naše paní, strávili jsme dlouhé měsíce bádáním, jaký skvost by mohl docenit vaši krásu s výjimečnost. A hleďte!“ zahráli na správnou notu a šlechtična se s uspokojením a rostoucí zvědavostí usmívala. „Kouzelný kolovrat! Lze na něm utkat nitě z magického mitrilu! Ale!“ vztyčil jeden z alchymistů prst, „spřádat tyto speciální nitě nemůže jen tak někdo. Musí to být krev vznešená, hodná takové pocty!“ Šlechtična se načepýřila. Zprvu je chtěla předhodit za takovou troufalost psům, ale potom v duchu zajásala. Mitrilové nitě! Šaty! To ještě nikdo nikdy neměl. Zatetelila se radostí a rozkázala kolovrat odnést do svého pokoje. Muže se nenamáhala odměnit. Nechala je zavřít, aby se ujistila, že kolovrátek funguje. Měla v plánu je hned poté nechat popravit, aby její tajemství nemohli šířit dál.

Jen o pár okamžiků později si nechala zavolat švadlenu do svého pokoje. Přikázala jí ukázat, jak se spřádají nitě. Jenže ouha. Sotva se marnivá šlechtična dotkla kouzelného kolovratu, zatepalo v něm o poznání silněji. Nestačila ani vykřiknout. Cítila, jak slábne, jako kdyby do sebe kolovrat vtahoval její život a sílu. Její záda se zakulacovala, kůže svraštěla, nohy i ruce chytly třas. Během chvilky se ze šlechtičny s hezkou tvářičkou stala stará seschlá babice. Kolovrat dotepal a v momentě se rozpadl na několik kusů. Josefína se jen tak tak chytla okraje židle, na kterou se těžce posadila. Nerozumněla tomu, co se právě stalo. Švadlenka ze samého šoku padla do mdlob k zemi, a nevnímala tak čarodějův hlas, který zarezonoval místností. „Za své činy jsi odsouzena k nesmrtelnosti v tomhle těle. To, co jsi chtěla jen pro sebe, a pro co si neváhala tak krutě zabíjet, budeš odteď rozdávat jiným. Je to tvá jediná šance na vykoupení, Josefíno! Opatruj kolovrat a pomáhej lidem upříst to, co tobě nikdy nebude patřit! Pak třeba dojdeš vykoupení!“

Babice, v níž by už nikdo kdysi svěží Josefínu nepoznal, se zoufale sesunula k zemi. Chtěla se kolovratu znovu dotknout. Doufala, že se třeba kouzlo zvrátí. Místo toho se místností rozlil ostrý záblesk, který ji na moment oslepil. Sotva se rozkoukala, s ještě větší zoufalostí a bezmocným křikem zjistila, že kusy kolovratu jsou pryč.

Místností se rozléhal čarodějův smích. „Ty kusy kolovratu jsou roztroušeny v daleké ostrovní zemi, směrem na jih. V zemi plné netvorů, tajných míst, jeskyní. Najdi je. Služ lidem, a pak.. třeba někdy… A ah... abych nezapomněl... Nezůstávej dlouho na jednom místě, duše tebou zabitých tě budou pronásledovat a nedopřejí ti klidu a pokoje...“