Andaria

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
{{ http://www.andaria.cz/dungeony/pyramida.jpg|obrazek}}
==== Pyramida (Poušt) ====
- //Rozsáhlý dungeon//

^Obtížnost ^Průchod - odhadovaná doba ^
|{{info:lebka.png|lebek}} {{info:lebka.png|lebek}} {{info:lebka.png|lebek}} {{info:lebka.png|lebek}}|{{info:hodiny.png|hodiny}} {{info:hodiny.png|hodiny}} {{info:hodiny.png|hodiny}} {{info:hodiny.png|hodiny}} {{info:hodiny.png|hodiny}} (cca 3 hodiny)|


{{  :info:pyramida_midjourn.jpg?400|}}
Proslavenou putykou “Pálivá paprika” proběhla panika. Poplašený povaleč Palivec přeběhl prostor před pípou, povalil pár půllitrů, praštil pět posedávajících přes pravou paži. Pak přestal pobíhat, protože páter Promeus procitl: “Počkej, pometlo, přestaň pobíhat. Proč plašíš?” “Pane pátere, průšvih! Pekaře Petráska přepadli, propíchli, postřelili.” “Postřelili? Proč, proboha?” “Převážel preclíky pouští,” pokračoval Palivec, “projížděl přes písečný přesyp podél pradávné pyramidy. Pomalu, protože pytle preclíků protrhla písečná přeháňka. Pak přišla pohroma. Před průvod přiletěl přízrak. Pekař podal povel přestat postupovat. Přízrak přelétl přes prostor. Přihlížející průvodci pateticky pozorovali představení. Přízrak povolal pět příšerných pavouků. Pavouci přišli pomalu. Poklidná povaha poháněče Průchy přepouštěla postavení panice. Pak přiletěly poslední posily: patnáct polonemrtvých pirátů plus Pán pyramidy. Prostorem prosvištěly projektily. Poháněč Průcha padá - projektil probodl pravou plíci. Povyk pokračoval. Přízrak povalil pět průvodců, pavouci ponechali pavučinám posledních patnáct. Piráti přiběhli, převzali preclíky, povoz. Přizabili pár psů přivázaných před povozem. Pekař Petrásek padl po přesné perdě přes palici- polyká písek. Pán pyramidy pískl, příšery pozorně poslouchaly, pak přestaly požírat pobité padlé. Povstaly, pozdravily, pak pryč přes poušť.”“Pche, plky!”, přerušil proslov páter Promeus, “povídáš pravdu? Proč přežils přiznej.” “Protože přímo před pyramidou plakalo pětileté pískle, pane.” “Prosím?”“Pětileté pískle, pane. Plakalo. Prostor přikrývala plachta plná písku. Plyšový poník - památka po prababičce, pískleti prospěla - přestalo plakat. Pak pookřálo, průhledem pozorujíc podivné povraždění poloviny průvodu. Pfuj!”“Přirozeně,” přerušil páter, “připustím potěšení plakajícího písklete. Piráti přehlídli průhled? Přeslechli pláč? Prosím. Překrásná příhoda. Pane Papriko, pivo prosím!”Pivo přistálo přímo před pátera, putyka plná pivařů přemýšlela. Pak páter pln piva pronesl před přihlížejícími: “Pojďme, pánové, pyramida potřebuje pořádně prozkoumat. Potřebujete poklad? Parádivá panička pokukuje po prstýnku? Proč posedávat po putykách? Pojďte prosím, přineste paničkám poklady pradávných pánů, pomstíme pekaře Petráska. Prosba páterova překvapivě působila. Pár přeseděných přeborníků putyky přestalo pít pivo, postavili průzkumný průvod. Počali připravovat pochod. Podávali pochodně, provazy, pily, prázdné pytle, použitá pyžama, prostěradla, prošlé potraviny. Písař Palínek přibral pár prastarých pergamenů, potrhlý provianťák Pepan prosadil pořádné příděly potravin pro pouštní piknik. Přípravy pokračovaly. Po půl páté postával páter Promeus před poštou, po pravici provianťák Pepan, plnící pytle potravinami, po Pepanově pravici písař Palínek, příšerně pískající puntíkovaným psacím perem, poletujícím po papíře. Pak patolog Pěnička – parta Pěničku potřebovala pro pitvání padlých. Pátému pocestnému – provazochodci Patejlovi, přibyl pomocník psí podoby: pudl Punťa. Pět plus pes. Pět připravených postarších pánů přísahalo pomstu pirátům. „Palivče, půjdeš?“ Povaleč Palivec přestal posměšně posunkovat, pobledl, polkl, padl. „Pche, posera, pojďme parťáci“, pobídl páter. Průvod popošel. Pan Paprika pozvedl palec: „Přeju poklad, pánové, pomstěte pekaře.“ Pak pozvedl pravou paži pozdravujíc průvod. Povyk před poštou pokračoval. Pak přestal. Pivaři počali přicházet před pípu. Povídali, povídali, pili, pěli písně, pak pili pivo proudem. Putyka praskala pod počtem pijanů. Pak Paprikova pravá paže pozvedla pohár piva: „Pijte, pánové, pivo platí putyka. Pějme písně pro partu pouštních průzkumníků!“ Pověstný pokřik pronikal prostorem přes pole, pouště, potoky. Pozvedal pánům přesvědčení pokračovat plnění pomsty. „Pátere Promee, přežijte, prosím,“ pošeptal. Průvod popošel. První procházel pouští páter Promeus, pak Pepan, pojídající pečený preclík. Poslední procházeli pospolu provazochodec Patejl, písař Palinek, patolog Pěnička. Před půlnocí přestávala parta pociťovat příjemné pohlazení parného počasí, protože parno přešlo. „Počkejte,“ prohlásil páter Promeus, „poblíž přespíme.“ „Prima,“ prohodil patolog Patočka, pozorující podivnou polehávající postavu přikrytou prostěradlem, „připravím pitevní pilu.“ „Povídám přespíme,“ přerušil páter Promeus, „práce počká.“ Patolog Pěnička posmutněl, pracoval pořád. Po práci prostě prahnul. „Přestaň prudit, pracante,“ povzbuzoval patologa prostořeký Patejl, „prostě pohoda. Podívej,“ poukázal prstem po prostřeném prostěradle, „pozři paštičku, preclíček.“ Parta počala požívat přinesené potraviny, pudl Punťa požíral psí preclíky plné páchnoucích pozůstatků pterodaktyla. Panděra překypovala plností, pásky praskaly, provianťák Pepan pořád prděl. Pivo protékalo pusou proudem. Pes pocítil příšerný pach pořízený prdícím Pepanem, pookřál, povyskočil, pak padl přes písečný přesyp – plný plynu. Parta přestala pít, polehala po písku. Půlnoční počasí pohltilo poušť. Před polednem povstal první pijan – patolog Patočka. Pokukoval po pospávajících. Přirozený pocit patologa převážil – potřeboval pitvat. Přešel před prostěradlem přikrytého padlého, poodkryl přehoz, prohlédl pacienta, počal pitvat – pilou přeřízl pánev. Povyk pily probudil Patejla. Provazochodec procitl, protáhl prsty. Pak pokřikl po Patočkovi: „Přestaň, pitomče, probudíš Pepana!“ Patočka přestal. Poledne probudilo poslední povaleče. Papání pozvedlo pohodu. Páreček plus pálivá paprička? Pošušňáníčko. Pak počal proslov páter Promeus: „Pánové, poslouchejte prosím. Potřebujeme pečlivost, pozornost. Podívejte, pyramida poskytuje přístřeší přinejmenším patnácti poddruhům příšer. Příšer připravených požírat příchozí potravu. Pak pasti, příšerné pasti, plní prostor pyramidy – podlahy, předměty, páky, přehozy,… Pojďme, pospěšme, půjdeme pryč, pyramida potřebuje podrobně prozkoumat.“ „Přesně,“ prohodil Patočka, „potřebuje podrobně prozkoumat, podrobně!“ příjemně procedil přes pysky. „Paráda!“ Písař Palinek počal psát poznámky, perem popisoval pergameny – popisoval příběh poutníků. Pak parta pobrala putovní předměty, přibalila proviant. Pokročila pouští. Prošla pěšinou podél písečného přesypu, přešla potůček plný písku, pak přišla před pyramidu. Před pyramidou proběhla porada. Pak první prošel průchodem provazochodec Patejl. Písař podpálil pochodeň, poté prošel průchodem. Plameny prozářily prostor. Pískovcová podlaha, pískovcové panely, pískový prach. Prostě písek. Potom prošli poslední postavy. Písař počal popisovat plán pyramidy. Parta pokračovala pyramidovou pěšinou plnou písku. Pes počal pištět. „Proč pištíš Punťo?“ pokřikl Patejl. Pak prostorem prosvištěl podivný předmět. Pila pročísla pejskovi pěšinku, pudlík překvapeně poodskočil. „Pozor!“ pokřikl Patejl, pak pozvedl položený psíkův příčesek plný písku. Pejsek pocítil průvan pofukující po plešce, pak povyskočil, pískl, pádivými pohyby proskákal po pískovcových panelech před pyramidu. „Pozornost, pánové, potřebujeme pozornost“, prohlásil páter Promeus, pomalu pokračujme, potichu.“ Pár poskoky přeskočili pilu. „Postrádám pejska,“ plačky prohlásil Patejl. „Pomlč, plačko,“ pokřikl Pepan, „Punťa počká před pyramidou, pojďme.“ Pomalu postupovali. Provazochodec Patejl pozorně prošel přes podivný poklop. Pak písař. Pak Promeus, potom Pěnička. Poslední Pepan poklop prošlápl. Padal po pískovcových panelech. Pak počal plakat, prosit po pomoci. Pěnička přivázal provaz, popolezl po provaze propadlem, pomalu přistál. Pozoroval Pepana propíchnutého pěti píkami. Pepan polehl, přestal plakat. „Povytáhněte provaz, pánové,“ poprosil posmutnělý patolog Pěnička, „pomoc Pepanovi přišla pozdě, pitva proběhla – plíce proražené pružnou píkou.“ „Podrž provaz, Patočko, potáhneme!“ Parta posmutněla, pak popošla pár palců podél poklopu, pokračovala pyramidou. Pozornost převládala, postupovali pomalu. Pár pastí prošli, prohlídli pilu, pět propadel. Pak Patejl povyskočil. Projektil prostřelil provazochodcovu pravou paži: „Podělaný pasti,“ procedil přes pysky. Patočka popadl pitevní přístroj, povytáhl projektil, pak prošetřil prostředí. Potrhaným prostěradlem podvázal průstřel. „pokračujme, pánové,“ prohlásil Promeus, „půjdu první.“ Promeus prohlédl padesát pastí. Pěstí prohledával pískovec, palicí proklepával podlahu. Pak příšerný pazvuk provanul prostorem. Písař pustil pergamen, Patejl pochodeň. Plameny přeskočily po plátěných polobotkách, pohltily provazochodcovu postavu. Pak přiletěly přízraky. Provazochodec Patejl padl prudce popálen, patolog povalen přízrakem. Písek pokryl padlé postavy. Písař Palinek prohledával podlahu, potřeboval pergameny. Promeus povolal posilu: plamenného posla. Posel povstal, plameny plápolajícího provazochodce posílily poslovo postavení. Přízraky pozorně přihlížely. Posel prskl plamen. Přízraky poděšeně popoletěly. Posel počal pronásledování, prostor podél posla prosvětlovaly plameny. Pár pozůstalých pocestných – písař plus páter, popoběhli pronásledujíc posla. Pospíchali, přesto pobíhali pomaleji. Posel popálil přízraky, pak pohasl. Páreček přiběhl proti podivné příšeře. „Pět párů paží? Panebože!“, pokřikl páter, polykajíc poslední písmena proslovu. Příšera postávala, páter postával, písař psal poznámky po paměti. „Prdlajs příšera,“ prohodil páter, „past.“ Pomalu prozkoumal pískovcovou příšeru. Páčka přidělaná pod první pár paží pootevřela průchod. „Paráda!“ Prošli průchodem, pak pokukovali po prostoru. Překvapivě postávali před palmou plnou plodů, proudícími potoky, pobíhajícími psíky, praskajícími plameny, prostřenými podnosy plných palačinek, pečených ptáků, piva, pistáciové polevy – prostě paráda. „Posedíme, pátere?“ promluvil písař. „Pauzu potřebujeme,“ pokračoval. „Poseďte,“ pověděl Promeus, „popojdu prohledat podlahu pod palmou.“ Písař popadl pečeni, prošel pod palmou, počal pojídat. Pak přisedl před podivný pískovcový pomník. Půlhodinu poté polehával párek přátel pod palčivými paprsky. Průvan profukoval podél pyramidy, prskal písek pouští. Páter Promeus prozřel. Pochopil, proč pod povrchem proletěli podivným prastarým průchodem. Podržení pomagičtěných předmětů přeneslo postavy před pyramidu. Postarší písař pořád podřimoval. Páter povstal, prohlédl poníka postávajícího při pěšině. Pak pobídl poníka. Písař potřebuje pomoc, páter pomoc pomocí poníka přivede. Poník pádil pouští. Příštího poledne přijel přes putyku. Přivolal pomoc. Pár pomocníků přivedlo poníky, přistavilo povoz, přepřáhlo poníky pro povoz. Pak popojeli. Poušť plnila průvod pískem. Páter Promeus projížděl pouští potřetí. Přestával přemýšlet, potřeboval pít. Pan Paprika podal páterovi pohár piva. Pivo příšerně páchlo, páter prskal pěnu. Pak počal pět podivnou píseň plnou pošmourných příběhů. „Přestaňte pět, prosím, pátere, pějete příšerně,“ prosil Paprika. Páter pokračoval. Pil pivo, prskal, pohazoval po poušti prázdné poháry, pěl pitomé písně protkané pláčem, potlačoval představy pekelné, plné plačících pohledných panen pohlcených po pas plameny. Pokožka pálila – paprsky pracovaly pečlivě - pálily, pekly, pálily… Páter povadl, přestal povídat. Pan Paprika povzdechl: „Pospěšme.“ Pak práskl plnokrevníky při povozu. „Pohněte, plnokrevní poníci!“ pokřikl. Pouť pokračovala. Půl pátá přivítala poutníky před pyramidou. Přivázali poníky, prohledali prostor. Podřimujícího písaře pořád přehlíželi. Přikrytý popsanými pergameny, posypaný pískem, pospával písař pokojně pod palmou. Pomocníci pokřikovali, prohrabávali písek – písař pospával pořád. Pak přišel první pomocník pod palmu, přišlápl písařovi patu. Písař prozřel, popadl pergameny, povstal. Plná pusa písku překážela při pokusech promluvit, proto prskl písek po pomocníkovi. Pomocník(pojmenovaný Peta) pomalu pomocí přikrývky pročistil plece plné plivanců. Pak pobouřeně pokřikl: „Pánově, písař přežil, pojďte, podívejte!“ Pánové přiskočili. Počali pomáhat, pak popadli písaře, pohodili Palinka přes poníka. Protože protestoval, přivázali písařovy paže provazem. Pak poníka pobídli. Poník poslušně poklusával. „Poslední přechod pouští“, pomyslel pološílený páter, „pojeďme!“ Pak přiběhl Punťa, přistřižený pudlík padlého provazochodce Patejla. „Pojď, Punťo, poběž,“ pobídl pejska Peta. Punťa poslechl. Poníci počali pochodovat pouští. Po příjezdu před putyku Pan Paprika pokynul paží. Průvod potichl. „Pánové“, počal proslov, „poklekněme. Padlí potřebují pomodlení, poctěme padlé. Pánové poklekli, prsty prohrábli půdu. Prosili Pána. „Pane, přijmi prosím padlé, potřebují pomoc,“ pošeptali. Pak povstali, pozdravili, pokynuli pravicemi. Pyramida přemohla preclíkový průvod, pak pět pomocníků připravených pomstít padlé preclíkáře. Písař Palinek plní pytle penězi. Příhody plné písařových poznámek, popsané pergameny, prodává po padesátkách. Pořád přepisuje, pak pořád plní pytle penězi. Páter Promeus přestal přemýšlet. Pomateného pátera poslali přes poušť, protože potřeboval přebývat při pyramidě. Pyramida pomátla páterovu postavu. Pokud půjdete podél pyramidy, potkáte pátera, potřebujícího pomoc. Pan Paprika postává před pípou, podává pijanům plné poháry piva, přitom povídá příšerné povídačky. Punťa pomáhá Petovi, pomocníku pekařskému. Přežívají. Potřebují pomoc. Pomůžete? Pokoříte pyramidu? Prosím.

//... do kroniky zaznamenal(a) DrUid//