Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


gminfo:svatba_zoltan_a_erienne

Toto je starší verze dokumentu!


Zoltan a Erienne,
aneb jak to všechno začalo


Jak už to většinou začíná…

Byl jeden zimní den a Erienne seděla, na předměstí Havantu, na lavičce a pokoušela se přivolávat své nemrtvé pomocníky. Docela se jí i dařilo, ale to by nesměl přijet Herold Tyranus. Byl zásadně proti tomu, aby něco takového dělala na veřejnosti. Tyranus však nebyl sám, doprovázel ho nějaký elf, který měl takovou zvláštní zbroj, celou černou. Herold Erienne domlouval, ať přestane a jde někam do ústraní.
„Proč mít jít někam jinam? Nikomu nic nedělat.“ odpověděla mu.
Její otázky Tyranuse dopálily, tak poprosil svého přítele, aby jí svázal ruce provazem. Erienne se snažila protestovat, ale nebylo to nic platné. Elfovi se do toho moc nechtělo, nakonec však vykonal co se po něm žádalo. Táhl ji za sebou jako spráskaného psa. Uvnitř sebe si přísahala, že je bude nenávidět. Došli k vězení a v tom Tyranus obrátil a prostě řekl: „Nepřeji si ještě něco takového vidět. Pro teď to bylo jen varování, ale příště tě potrestám.“ s těmito slovy ji propustil. Elf ji rozvázal ruce a odešla.


Po pár dnech, opět na Havantském předměstí…

Erienne seděla na lavičce a tentokrát si četla z kouzelné knížky, učila se složitá zaříkadla, když v tom se v portálu ukázala nějaká žena. Pozdravila ji a když odpověděla, z ničeho nic jí napadal a omráčila. Po probuzení Erienne zjistila, že byla okradena o všechny věci. Byla úplně vyvedena z míry. Hledala pomoc u svých přátel. I sám herold Tyranus se do toho vložil. Odchytil ji před domem Havantské Jízdy a chtěl vědět co se stalo. Erienne však zaujal na zemi položený krystal, ze kterého vycházel příjemný hlas. Slyšela jak říká, že hned přijde. Nestačila ani mrknout a v tom se u domu ukázal onen elf, kterému slibovala nenávist.
„To jste zase vy?“ elf se na ni podíval a řekl to stejné jako ona.
Tyranus chtěl, aby jim řekla všechno co si pamatovala. Čím více toho věděli, tím se začal elfův pohled na ni měnit. Nevědomky si třela poraněné zápěstí, jak ji táhl na provazu. Elf se zhrozil. Tyranus se omluvil s tím, že toho ví dost, aby mohl zahájit hledání po té ženě. Erienne a elf osaměli.
„Bolí to moc?“ zeptal se jí.
„Nebolet to já.“
„Dovolte mi se na to podívat.“ nejistě se na ni podíval.
Ne moc ochotně souhlasila.
„Chtěl bych se vám představit. Jmenuji se Zoltan.“
„Erienne.“
„Pokud budete s čímkoli potřebovat pomoc, tak se na mě prosím obraťte, rád bych vám pomohl.“

Od té chvíle byli jejich vzájemn návštěvy čím dál častější. Uvědomovali si, že jeden bez druhého nemohou žít.

Když zaútočili temní jezdci na Thyris, tak byl Zoltan ošklivě zraněn. Erienne se o něj každý den pečlivě starala. Jejich lásku museli ale skrývat, neboť Gwarae by nepřenesla přes srdce, že jej sestra chodí s elfem. Jenže Erienne v sobě ukrývala velk tajemství, které nevěděl ani Zoltan. Rozhodla se, že mu řekne pravdu o sobě a své minulosti. Přijal velmi dobře fakt, že není barbarka, ale člověk. Dlouho nevěděla, jak má Gwarae říct o jejich vztahu, až se jednoho dne odhodlala a všechno jí pověděla. Gwarae byla pořádně vzteklá, ale nějak to vzala v potaz. Od té chvíle jim nic nebránilo v tom, aby mohli být spolu.
Dalo by se říct, že spolu bydleli, ale nebylo to pořád ono. Přece jen bývyt v domě, kde pořád někdo je, není zase tak výhodné. V Havantu se naskytl jeden volný dům. Po domluvě si ho pronajali a přestěhovali se tam. Byl docela prostorný, pro ně samotné až moc. V Erienne se probudila hospodyňka a ujala se zařizování domu. Zoltan se ani moc nebránil, dovolil jí všechno, co jí na očích uviděl.
Dny plynuly a ze dnů se stávaly měsice.
V královském městě Andoru se každou neděli konají trhy. Rozhodli se, že se půjdou podívat. U jednoho stánku se Eri dala do řeci s jedním znamým. Zoltan se mezitím díval co nabízí za zboží a pak Erienne překvapil otázkou, zda by nechtěla ty červené kamínky. Měla velkou radost, ale ta cena za ně byla docela vysoká. Nakonec kývla ke koupi. Zoltan mohl v jejch očích vidět jiskřičky štěstí. Byli již na odchodu, když si Zoltan všiml starého známého. Dal se s ním do řeči a navzájem je představil.
„Erienne tohle je můj dávný přítel Daevy. Daevy, moje Erienne.“ Potřásli si rukama.
„Jsem ráda že poznávám Zoltyho přítele.“
„Potěšení je na mé straně.“ odpověděl Daevy. „Zoltane, někdy tě musím seznámit se svpjí snoubenkou. Jmenuje se Anistra a v brzké době se budeme brát. Samozřejmě, že vám oběma pošlu pozvánku na svatbu. A co vy dva, budete se brát?“
„Až mě bude chtít mít Eri nakrku, tak se vezmeme.“ řekl Zoltan s úsměvem.
Erienne se nijak nevyjádřila.
„Ráda bych vás i vaši snoubenku lépe poznala. Co byste řekl společné večeři?“ odpověděla raději takhle.
„Přijímám vaše pozvání za nás za oba.“
Rozloučili se a Erienne se Zoltanem odešli domů. Po takové procházce byla Eri unavená a chtěla si jít nachvilku lehnout. Zoltan šel s ní. Dlouho přemýšlela nad tím co řekl tan na trhu.
„Lásko, jak si to myslel to o nás dvou?“ váhavě se ho zeptala.
„Co konkrétně máš namysli miláčku?“
„No.. jak jsi povídal Daevymu o tom, že se vezmeme, až tě budu chtít mít nakrku.“
„Co na tom nechápeš? Chtěl jsem tím říct, až se mnou budeš chtít být, tak se vezmeme, pokud budeš samozřejmě souhlasit.“
„A co když už vím, že bych chtěla?“ usmála se na něho.
Rozzářil se mu obličej. „Tak se někdy vezmeme. Teda chci říct, jak našetříme dost zlaťáků na pořádnou svatbu. Chtěl bych, aby ten den byl ojedinělý a mohli jsme na něj celý život vzpomínat.“
„I já bych chtěla na ten den vzpomínat a také bych chtěla, aby s námi byli všichni naši přátelé.“
Přisunul si ji blíž k sobě. „jsi jediná se kterou chci být po celý život, Erienne.“
Při jeho slovech usnula spokojeně v jeho náručí.

A jaká byla svatba? Hodně se jedlo a taky pilo. Určitě se ptáte co naši novomanželé. Ti se pomalu vytratili z oslavy a chtěli se užít trošku soukromí po tak náročném dni…a kdo ví, třeba právě vzniká nový život….

gminfo/svatba_zoltan_a_erienne.1477495207.txt.gz · Poslední úprava: 2023/04/30 17:55 (upraveno mimo DokuWiki)