Andaria

- Rozsáhlý dungeon

Podzemím se nesou tichá slova. „Arc entero. Indi meno. Ester erenco albini. Cantar isi…“ Další slova zanikla v hukotu vycházejícím snad ze samého středu země. Uprostřed pentagramu ze schnoucí krve se ze země začal vynořovat vír energie. Mágové za neustálého mumlání formulí začali ustupovat dozadu a pozorovali vortex. Pomalu se zvětšoval až nabral tvar brány. Mágové s vypětím sil drželi bránu pohromadě a z ní začali vybíhat ozbrojenci. V rukou meče, kuše či magické knížky. Porobit tento svět. Země se zatřásla jakoby se vzpírala příchodu válečníků. Mágové se třásli vypětím. Brána stále držela a muži procházeli. Země se opět zatřásla. Jeden z mágů upadl na zem. Brána začala ztrácet svůj tvar. Druhý mág se snažil ze všech sil pokračovat. Nezvládl to. Na jeho tváři utrpení vykouzlilo strašlivé vrásky. Jakoby zestárl o několik desítek let během okamžiku. Ve chvíli kdy mrtvý dopadl na zem se brána rozpadla a zůstal po ní jen malý vír energie. Vyděšení válečníci se rozhlíželi. Nevěděli kde jsou, věděli proč tu jsou a věděli že jich prošlo branou jen málo… „Musíme přežít. Opevnit se…“ Země jim byla úkrytem a dávala jim co potřebovali. Kovy na brnění a zbraně, jídlo, vodu. Uzavřeli se ve svém úkrytu a všechny návštěvníky vítají po svém způsobu, po kartánsku, šipkou či mečem.

… do kroniky zaznamenal(a) Iris