Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


info:elf

Toto je starší verze dokumentu!


Zrození elfů bohyní Nistrou

elf

Žena, krásnější než odlesk měsíčního světla na drahokamu, se procházela lesem. Její šat byl ušit snad z pavučin, tak jemně a křehce vypadal. Bez sebemenšího zašustění kráčela po koberci z mechů a rozhlížela se. Bylo ticho, jen vítr hrál na listí svou ševelivou píseň. Žena se zastavila u kmene velikého stromu a smutně se podívala do jeho koruny. Něco tam chybělo … ano, už ví co. Vzala si do rukou hrst listí a prsty mu začala dávat tvar. Hlava, malý zobáček, křídla, nožky. Ještě jednou si svůj výtvor pozorně prohlédla, musel být dokonalý. Potom jej sevřela v dlaních a pomalu mezi ně vydechla. Když dlaně opět rozevřela, sedělo v nich malé pestrobarevné ptáče. Usmála se a vyhodila jej k mrakům plujícím pomalu po obloze. Několikrát zamávalo křídly a vzneslo se do korun vysokých stromů, aby se vzápětí usadilo na větvi. Krajinou tehdy poprvé zazněl ptačí hlas, který prolomil dlouhé tiché rozpravy starého lesa. A tak žena šla dál a kudy procházela, objevovali se noví tvorové – jeleni, srny, ještěrky, hadi a ptáci, ale i pavouci a obtížný hmyz, však i ten je potřebný. Trvalo to dlouho, ale jednoho dne žena stála opět pod tím vysokým stromem, pod kterým vdechla život prvnímu ptáčkovi. Stála pod tím stromem a hleděla na ptáka prozpěvujícího v koruně stromu. Byla obklopena živými tvory a přesto se cítila osamělá. Stála pod stromem a zavřela oči. Vytvořit tvora, který by jí byl podobný, tvora se kterým by mohla hovořit, přestože zatím nezná slova, tvora který by znal lásku a sdílel by s ní lásku k tomu co vytvořila. Otevřela oči a rozhlédla se, začala sbírat vše, co kolem sebe viděla - větvičky, kamínky, hlínu, listí, suchou trávu. Skládala je na zemi do podoby tvora, o jakém snila. Když ho poskládala, dlouze se na něj dívala a hledala nedokonalosti. Upravovala ho tak dlouho, dokud se do stvoření nezamilovala. V tu chvíli se listí a hlína začaly měnit v kůži, větvičky v kosti, suchá tráva v dlouhé vlasy. Po chvíli stvoření otevřelo oči. Byl dokonalý. Její protějšek. Pomohla mu vstát, oblékla ho do roucha stejného, jako měla ona. Začali se učit mluvit, procházeli spolu pod vysokými stromy, těšili se z krásy přírody. Jednoho dne však on začal být smutný. Ptala se ho, proč je smutný. Řekl jí, že si nejsou rovni, že je osamělý, že touží po někom stejném jako je on. Chápala ho. U jednoho jezírka začala opět skládat vše, co měla kolem sebe. Tentokrát dávala stvoření svou podobu.

Když dílo dokončila, vdechla stvoření život svými vlastními slzami, neboť plakala pro svého společníka, kterého ztrácí. Žena, kterou stvořila jí byla podobná, ale její krása se s krásou matky dala srovnat asi jako krása měsíce s jeho odrazem na vodní hladině. Matka spojila ruce svých dětí a popřála jim štěstí. Potom odešla a rozplynula se mezi stromy. Jen někdy se vrací mezi své děti, kteří si začali říkat hrdě Prvorození, elfové, aby jim připomněla lásku k jejich Matce a ke všemu, co stvořila.

info/elf.1477498325.txt.gz · Poslední úprava: 2016/10/26 18:12 (upraveno mimo DokuWiki)