Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


gminfo:questy

Questy

Zde se nachází krátky popis prozatím známých a objevených questů. Kromě níže uvedených questů, můžete ve hře narazit i na drobné questy.

Dárek k narozeninám

Zima byla poražena a léto se ujalo vlády. Lesem se plíží menší postava. Její kroky jsou již pomalé. Zastaví se u velkého stromu a vysíleně se sesune zemi. Z vaku vytáhne láhev s vodou a napije se. Po chvíli odpočinku se rozhodne na tomto místě utábořit. Sestavi si provizorní příbytek.

Po odpočinku se vydal na průzkum místa. Narazil na cestu a vydal se po ní. Za nějakou chvíli natrefil na pár domů. Avšak pokračoval v cestě. Došel ke kamenné budově, kde se uprostřed místnosti nacházel velký opracovaný kámen, na kterém bylo vyryto „Lewan“. Jaká škoda, že jem nikoho nepotkal, myslel si.

Vrátil se ke svému dočasnému příbytku, pro případ, že jej někdo našel a chtěl mu pomoci.

Elixir mládí

Po havantském molu šel muž. Na tom by nebylo nic zvláštního, vždyť tímto místem denně projde několik mužů, ale na tomhle muži bylo něco zvláštního. Sice jste ho tam ještě nikdy neviděli, ale přísahali byste, že ho znáte. No jistě, vždyť je to zdejší alchymista, podivín k pohledání, o němž kolují světem všelijaké historky staré již několik set let. Co je to za nesmysl? Jak o někom mohou kolovat tak staré historky? To není možné. A nebo že by přeci? On vlastně tento člověk slibuje odměnu tomu, kdo mu přinese nějaký lektvar, že by to mělo souvislost s tím jeho věkem? Ale ne, bude to nesmysl. Určitě to nebyl on a ty historky jsou falešné. Určitě. O tom není sporu. Nikdo tak starý přeci neexistuje, to dá rozum. A nebo že by ano?

Hubená pastýřka

Žena s pastýřskou holí v ruce mi prozradila, že kvůli špatnému počasí a častým nájezdům lapků jsou letos prasata málo vypasená, a že jí to přinese velké ekonomické problémy. Proto mě poprosila, jestli bych jí nepomohl a nepřinesl nějaké to …… no jo, ale co? To už jsem asi zapomněl.

Lektvar lásky

„Jak jen to udělat, aby se do mě zamiloval?“

Každý má svoji vysněnou lásku, stejně tak i Kamila. I přes varování svých přátel, chce na svého milého použít kouzelný lektvar. Když jej dotyčná osoba vypije, tak do prvního člověka, kterého uvidí, po dopití, se zamiluje. Najde se odvážlivec, co Kamile pomůže sehnat potřebné ingredience?

Lord Valgrim

Ctižádostivý mladík Valgrim se jednoho dne přihlásil do andorské stráže, protože chtěl pomáhat tomuto městu v boji proti kriminálníkům a zlu všeobecně. Postupem času se velmi zlepšoval ve svých schopnostech, začal postupovat a jeho kariéra nabrala jasný směr. Dnes je z něj velitel stráží a od královny dostal titul lord. Jeho hlavním posláním se stalo přesvědčovat nové dobrodruhy, aby šli ničit zlo bující pod městem v jeho rozsáhlém labyrintu stok. Jednoho dne krátce po povýšení na kapitána stráží, se mu totiž ve stokách smrtelně nakazila jeho dcerka. Svědci vypovídali, že ji při hraní s ostatními dětmi napadlo několik slizkých skvrn, které děti původně považovaly za dekorace, a chudáka holčičku ošklivě poleptaly a ta pak doma po necelém týdnu marné léčby tomuto zranění podlehla. Lord Valgrim je od té doby velmi skleslý a nabízí odměnu tomu, kdo mu přinese mozek celé té slizí bandy, teď konkrétně mozek slizí matky, kterou on sám považuje za prapůvod všeho zla ve stokách. Ale zasvěcení vědí, že slizí matka je jen nastrčenou figurínou a že zlo má kořeny někde mnohem hlouběji…

Poznámka: pro ukončení questu a předání mozku řekněte Valgrimovi místo pozdravu Ahoj jen slovo MOZEK.

Nalitej pirát

V Andorské hospodě sedí námořník. Z jeho kapsy čouhá kousek nějakého pergamenu. Co by to mohlo být?

Rolník na zvířecí farmě

Zvířata převzala kontrolu nad chodem jedné farmy a chudáka rolníka vykořisťují a nutí ho pro ně pracovat. On už je ale na pokraji svých sil, a tak prosí všechny kolemjdoucí, jestli by mu nedonesli nějaké to krmivo pro krutá zvířata.

Roztržitý mág

V Thyriském předměstí se prochází postarší muž v róbě a hledá dobrovolníka, který by mu pomohl najít jeho hůl.

Rybář

Mezi lidem se povídá, že je tu nějaký zmatený rybář a vykládá něco o pirátech, kteří mu ukradli prut a on teď nabízí odměnu tomu, kdo mu prut přinese zpět. Avšak nikdo netuší, či je to pravda a nebo vtipná léčka na důvěřivce a snílky.

Sběratel hůlek

Podivný šedovlasý muž má velkou zálibu ve sběratelství kouzelných hůlek. Pomůžeš mu zkompletovat jeho sbírku a dokončit tak jeho mnohaletou práci? Má to ale háček. Skupinka chlápků v róbách tohoto muže považuje za svatého a nechce k němu nikoho vpustit.

Stará Kořenářka

Kdesi na tržišti v jednom městě na Andarii..

„Teta, viděla jste teď někdy starou Bertu?“ povidá jedna babka druhé.
„Neviděla, neviděla, teta. Zase pobíhá nekde po lesích?“ odpověděla druhá.
„Ze si už nedá pokoj, skoro nevidí, špatně slyší, ale prý pořád hledá to samé. A stále nic“ na to povídá první babka.
„Měla by už sedět u krbu a chovat na klíně vnoučata. Takhle ještě někam spadne nebo jí vlk sežere a kdo jí kde najde? A ještě kvuli takové hlouposti. “ durdí se druhá babka.
„No bať, bať teta, moje slova, moje slova…“ na to zas ta první. A mluvily a mluvily a Berta se stále nevracela. Kdo ví, kde teď je a zda to, co hledá najde…

Tábor dřevorubců

V táboře dřevorubců došlo k nehodě, kdy padající strom pochroumal dva dřevaře. A jejich předák Tonda potřebuje nasekat ještě hodně dřeva, aby splnil zakázku. A čas ho tlačí, sám všechno nestihne. Chvíli sedí na pařezu a vzdychá, chvíli netrpělivě přechází táborem. Snad se mu jeho parťáci brzo uzdraví nebo….?

Tajemná knihovna

Přístavní hospodou se nesla hádka dvou mužů.

„…je to pravda, viděl jsem to!“ křičel mladší z mužů mávaje při tom rukama.
„To není možné, nevěřím, že by ten štít udělal to co tvrdíš“ zakroutil hlavou druhý muž.
„Je to možné“ vložil se do rozhovoru starší mág sedící u vedlejšího stolu „existuje historka, která vypráví o velmi silném artefaktu, o ohnivém štítu…„
„Můžete nám ji říct?“ mladší z mužů ho nenechal ani domluvit.
„Zajisté, ale není to moc zajímavé“ usmál se mág, napil se z poháru ležícího na stole a odkašlal si.
„Podle téhle historky kdysi vlastnil zdejší šlechtic ohnivý štít. Nikdo nezná původ štítu. Prý se jen tak objevil. Šlechtic s ním vyhrál několik bitev, nemálo soubojů a propil na jeho sílu mnoho sudů. Jak to tak bývá když se někdo něčím moc chlubí, jednoho dne štít zmizel. Někdo tvrdí, že se proste vypařil, ale pravděpodobnější je, že byl ukraden. Jedni tvrdí, že ho ukradl tajemný rytíř a odvezl si ho na svůj hrad. Jiní zas že mág, který měl za úkol prostudovat jeho sílu, se sbalil i se štítem a odplul kamsi na moře hledat další artefakty.“
„Artefakty,“ pronesl se zasněným výrazem mladší z dvojice „ony opravdu existuji?“
„Jistě“ usmál se mág a nenápadným gestem přejel po prstenu na levé ruce.

Úplňková slavnost

„Tati, co je to úplněk?“
„Ty to nevíš? To je přeci fáze měsíce a znamená to, že je měsíc vidět na noční obloze úplně celý.“
„Aha, a je to k něčemu dobré?“
„Hmm, ani nevím, proč se ptáš?“
„No protože jsem ráno zaslechl asi tajný rozhovor nějakých divných pánů, co seděli u toho stolu v rohu a objednali si jen prázdné mísy a kus hadru.“
„No to byli opravdu podivíni, ještě teď jim nemohu přijít na jméno. Ale co tedy říkali?“ „ No domlouvali se na dnešní večer, že prý bude úplněk že mají všechny věci připravené. Mluvili o lopatě, krumpáči, nějaké mapě, zbraních, ale hlavně o tom, že si musejí pospíšit. Dávali si sraz v půl jedenácté večer v lese na palouku, jak tam tehdy stála ta věž, víš ne? A říkali, že musejí hodně makat, protože mají čas jenom do jedné a že ty dvě hodiny budou jentaktak.“
Tak takových lidí si už nevšímej, chlapče! To jsou jistě nějací dobrodruzi, kteří si myslí, že snad najdou poklad. Pche! Až se tu příště objeví, tihle nebo jim podobní, tak běž raději hned pryč, protože bývají nebezpeční. Tady v hospodě se může strhnout leda tak rvačka mezi opilci, ale v lese…..tam v lese…..tam v lese za úplňku, tam se dějí příšerné věci.“
„Jistě, nebudu si jich všímat. Ale proč máš tak vyděšený výraz a jsi celý zpocený, tatínku?“
„Víš ty co? Jdi si po své práci, máš jí jistě dost, a na tyhle lidi zapomeň! ROZUMÍŠ?“
Ale ano, já jdu…“

Hostinský se posadil na stoličku, vylil do sebe korbel medoviny, který tam před ním stál, otřel si čelo mokrou utěrkou a odešel naředit pár dalších soudků piva.

Zakázka pro Královnu

Jedna obchodnice má důležitou a spěšnou zakázku pro Královnu, ale nemá dostatek surovin. Naopak má dostatek stříbrňáků a hodlá jimi odměnit každého, kdo jí požadovaný materiál přinese. Jaký materiál chce? Na to se budete muset zeptat jí!

Zlý pán

„Jedna, dvě, tři …“ chlapec, který hlídá ovečky se nemůže dopočítat deseti ovcí. „Určitě dostanu bití od pána. A ten má taaaaak velkou hůůůl. “ Po tvářích se mu začínají kutálet slzy jako hrachy.

Pomůže mu někdo?

Ztracená dívka

Jedním městem chodí sem a tam mladik v červeném klouboučku. Jako by něco nebo někoho hledal. Dříve jej místní často spatřili ruku v ruce se sličnou dívkou..ale ted chodí mladík už několik dní sám. A tváří se, jako tělo bez duše, jakoby pro něj život již skončil. Kam se jeho milá poděla, to ví jen on sám. Nebo neví..?

Kouzelný kolovrat

„Jsem z rodu de Fénů!“ vřískala mladá šlechtična na roztřesené švadlenky, „nebudu nosit šaty stříbrem a zlatem prošívané! Chci něco nového! Něco, co mě je dostatečně hodno!“ Švihla bohatě prošívanými šaty o zem a demonstrativně na ně šlápla podpatečkem. „Jestli mi do tří dnů nedonesete něco… něco…“ Josefína teatrálně rozhodila ručkama a nakonec vztekle štěkla, „nového! Tak vás nechám předhodit hladovým psům!“

Jak slíbila, tak se i stalo. Třetího dne byly všechny hradní švadlenky předhozeny psům. Josefína se s uspokojením dívala, jak zaživa trhají jejich mladé maso, jak nevinné dívky křičí bolestí a strachem. „Od zítřejšího dne budou na hrad přivedeny všechny švadleny z okolí!“ rozkázala panovačně, „všechny stihne stejný osud, dokud nesplníte mé přání!“

Dny ubíhaly a mladých děvčat ubývalo. A marnivá šlechtična stále nebyla spokojená. Její pokoje byly zaplaveny krajkovými šaty rozličných barev a druhů, vysázenými drahokamy, drahými nitěmi, ale stále jí to bylo málo. Stále neměla nic výjimečného.

Teprve až po pár měsících a po litrech zbytečně prolité krve se lid konečně vzbouřil. Vyhledal dva nejschopnější alchymisty a mocného čaroděje. S příslibem jakékoli odměny je lid prosil o učinění přítrže jejího brutálního a marnivého řádění. Souhlasili.

Společnými silami vdechli život prazvláštnímu kolovratu. Zářil zlatavou barvou a lákal nejen svým oslnivým vzhledem, ale i magickou silou, která v něm tepala. Donesli kolovrátek na hrad a s hranou pokorou se sklonili před Josefínou. „Naše paní, strávili jsme dlouhé měsíce bádáním, jaký skvost by mohl docenit vaši krásu s výjimečnost. A hleďte!“ zahráli na správnou notu a šlechtična se s uspokojením a rostoucí zvědavostí usmívala. „Kouzelný kolovrat! Lze na něm utkat nitě z magického mitrilu! Ale!“ vztyčil jeden z alchymistů prst, „spřádat tyto speciální nitě nemůže jen tak někdo. Musí to být krev vznešená, hodná takové pocty!“ Šlechtična se načepýřila. Zprvu je chtěla předhodit za takovou troufalost psům, ale potom v duchu zajásala. Mitrilové nitě! Šaty! To ještě nikdo nikdy neměl. Zatetelila se radostí a rozkázala kolovrat odnést do svého pokoje. Muže se nenamáhala odměnit. Nechala je zavřít, aby se ujistila, že kolovrátek funguje. Měla v plánu je hned poté nechat popravit, aby její tajemství nemohli šířit dál.

Jen o pár okamžiků později si nechala zavolat švadlenu do svého pokoje. Přikázala jí ukázat, jak se spřádají nitě. Jenže ouha. Sotva se marnivá šlechtična dotkla kouzelného kolovratu, zatepalo v něm o poznání silněji. Nestačila ani vykřiknout. Cítila, jak slábne, jako kdyby do sebe kolovrat vtahoval její život a sílu. Její záda se zakulacovala, kůže svraštěla, nohy i ruce chytly třas. Během chvilky se ze šlechtičny s hezkou tvářičkou stala stará seschlá babice. Kolovrat dotepal a v momentě se rozpadl na několik kusů. Josefína se jen tak tak chytla okraje židle, na kterou se těžce posadila. Nerozumněla tomu, co se právě stalo. Švadlenka ze samého šoku padla do mdlob k zemi, a nevnímala tak čarodějův hlas, který zarezonoval místností. „Za své činy jsi odsouzena k nesmrtelnosti v tomhle těle. To, co jsi chtěla jen pro sebe, a pro co si neváhala tak krutě zabíjet, budeš odteď rozdávat jiným. Je to tvá jediná šance na vykoupení, Josefíno! Opatruj kolovrat a pomáhej lidem upříst to, co tobě nikdy nebude patřit! Pak třeba dojdeš vykoupení!“

Babice, v níž by už nikdo kdysi svěží Josefínu nepoznal, se zoufale sesunula k zemi. Chtěla se kolovratu znovu dotknout. Doufala, že se třeba kouzlo zvrátí. Místo toho se místností rozlil ostrý záblesk, který ji na moment oslepil. Sotva se rozkoukala, s ještě větší zoufalostí a bezmocným křikem zjistila, že kusy kolovratu jsou pryč.

Místností se rozléhal čarodějův smích. „Ty kusy kolovratu jsou roztroušeny v daleké ostrovní zemi, směrem na jih. V zemi plné netvorů, tajných míst, jeskyní. Najdi je. Služ lidem, a pak.. třeba někdy… A ah… abych nezapomněl… Nezůstávej dlouho na jednom místě, duše tebou zabitých tě budou pronásledovat a nedopřejí ti klidu a pokoje…“

gminfo/questy.txt · Poslední úprava: 2017/06/15 15:52 (upraveno mimo DokuWiki)