Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


info:zbojnicke_ruiny

Zbojnické ruiny (Okolí Andoru)

- Středně dlouhý dungeon

Kupecký povoz vzplál jasným plamenem. Potrhaná plachta hořela stejně rychle jako inkoustem popsaný pergamen. Muži odění ve starších kožených zbrojích kvapně vytahovali zboží určené na andorský trh. Kožešiny, lektvary… měli štěstí, většina věcí se jim hodila. „Vodvažte toho koně!“ přikázal statný muž s ošlehanými tvářemi a tvrdým pohledem. Zapřažený hnědák se s hlasitým ržáním vzpíral a snažil utrhnout jako jeho druh, který utekl kamsi do lesů. Panika z hořícího vozu za zády byla tak obrovská, že i další tři zbojníci, snažící se ho odvázat a uklidnit, měli co dělat, než se jim ho podařilo vyprostit.

„Seberte ty věci a vypadněte, sejdem se na obvyklym místě, než slunce zapadne za vobzor. Musíme zahladit stopy!“ štěkl statný muž svůj druhý rozkaz. Během mžiku nebylo po zbojnících ani vidu, ani slechu. Rozprchli se do lesa všemi směry jak hejno slepic.

Po pár desítkách minut dojela na místo hlídka. Nenašli nic než jen prázdnou ohořelou kostru vozu a mrtvé kupce ležící v kaluži krve.

***

„Šéfe, našel sem nám novou skrejš. Dobrou, kde nás jen tak nenajdou a nebudem muset lítat s kořistí po lese jak střelený laně,“ s hrdostí v hlase se zrzavý mladík doslova dmul pýchou před svým velitelem.

„Tak ukaž,“ zamručel oslovený muž a nechal se dovést do míst, kde takříkajíc chcípl pes. Všude okolo byly jen ohořelé trámy a zbytky jakýchsi příbytků. „Děláš si ze mě srandu?! Tady se jako máme schovat a bránit?!“ rozeřval se na něj, ale mladík ho rychle zavrtěním hlavou zarazil. „Je to kus vodsaď,“ ukázal směrem na sever a dovedl zbytek zbojníků k dobře ukrytým dveřím. Zapálili pochodně a během chvíle zmizeli pod zemí.

Spleť uměle vybudovaných chodeb a malých místností přijali za své a opevnili. Připraveni bránit své nově nabyté území před samozvanými ochránci práv a spravedlnosti.

… do kroniky zaznamenal(a) Rynn

info/zbojnicke_ruiny.txt · Poslední úprava: 2018/06/12 21:33 autor: Rynn